Mé h(r)acky roku 2025

🥇Apple Watch (Jablečná Hlídka)

Dovedete si představit větší hack, než který zachrání život vašemu blízkému? Třeba mamince? Moje dávné rozhodnutí „vnutit” rodičům Apple Watch (= naučit je používání, dobíjení, údržbě) a pravidelně aktualizovat jejich model, abych mohl sledovat různé zdravotní trendy, se letos proměnilo v survival hack. 

Jednu podzimní sobotu v 7h ráno mi volá policie, ať se dostavím do domu rodičů. Tryskem jsem přijížděl k našim, míjel hasiče, policejní auto, sanitka ještě zůstávala. Máma měla někdy kolem třetí ráno hypoglykemický šok (stala se po operaci ze dne na den diabetičkou a ještě neměla zaběhané rutiny s inzulinem), spadla z postele a zkolabovala. V podstatě by to byl její konec, protože táta zrovna nebyl doma. Ale Apple Watch to vyhodnotily jako emergency a aktivovaly záchranný systém. Policie umožnila hasičům vstup do ložnice žebříkem přes balkon, kde máma ležela na zemi v bezvědomí s glykemií 1.2 mmol/l. Najít ji později... Máma je dnes v pohodě a už zase maluje. 

Hack: neváhejte a kupte starším rodičům nejnovější Apple Watch. Občasné oslavné příběhy na Redditu nakonec asi nejsou PR Applu, jak jsem si do podzimu myslel. A taky velké díky českému systému, který funguje! Hack2: nainstalujte sobě i všem v okolí také aplikaci Záchranka. Teď hned.

🥈Otrava i detox pomocí LightPhone III

Strašná otrava! Nemá to appstore, jen pár default aplikací. Nechodí vám notifikace z chatovacích appek, kromě textových zpráv a telefonování, hotspotu, chabého foťáku, základní navigace a podcastů se moc nezabavíte. Je to krám. A to je cíl!

Hloupý telefon LightPhone III je designově nádherný klacek hozený pod nohy všemu, co vás celé dny vytrhává ze soustředění a svádí na scestí. Moje klubová pravá ruka, top blogger o nositelnostech a kamarád Pavel Pelikán je jediný člověk, kterého znám, že v Česku recenzoval blbofoun LightPhone II. Jeho názor byl jasný: nekupujte to, nefunguje v Česku. Na tom něco bylo!

LightPhone III totiž v ČR už funguje. Používám jej obvykle od pátku do neděle (přehodím simky, ale asi si zřídím Twin SIM) a svůj iPhone odložím stranou. Nejen, že si pak připomenu, jak moc vyplňuji volné chvíle smartphonem, ale taky, že se bez něj téměř nedá ve městě existovat. To máte: parkování, jízdenky, placení, navigace, načítání různých QR kódů... LightPhone III odlehčil mé víkendy, a současně mě nechává v klidu, že mě blízcí mají v kontaktu. 

Hackem však není samotný telefon, ale bolestná připomínka, že kdykoli se cíleně odpojíme a vydržíme to víc než pár hodin, nastává očista mysli, a tu bychom si asi měli dopřávat častěji, než dosud.

🥉Konec jet-lagů v Čechách

Jet-lag je pro mě Mozkomor: vysává z dovolených duši. Začátkem léta jsem psal o své sofistickované přípravě na dovolenou v Asii. A dnes mohu potvrdit, že hack ve spolupráci s předním světovým odborníkem na jet-lag (astronautů) prof. Stephenem Lockeleyem vyšel! (Brzy o průběhu hackování publikuju podrobnější článek, který vyjde také v časopise Wired). 

Zatím prozradím pointu: po 13 hodinách letu a přistání v 9 hodin tokijského času jsem byl v pohodě, připravený na velkoměsto. To nemohl říct zbytek výpravy, který vzápětí skončil na pokojích a prospal skoro celý první den až do večera. Teprve třetí den se jejich objevitelská energie začala blížit té mojí!

Jak se připravit na přistání v jiném čase? Je toho víc, ale obecně vzato je cílem postupně, nekompromisně a s velkým předstihem posouvat časy vstávání, usínání a dalších důležitých procesů na lokální čas v destinaci. Kritické je slovo „nekompromisně” a samozřejmě se hodí znát pár triků, které s tím pomůžou. Zkratkou vám může být Lockeleyova aplikace Timeshifter. Podrobnosti včetně toho, jak to dopadlo, když jsem při cestě zpět adaptační protokol zcela vynechal, se dozvíte v článku.

💪Svaly ze železa, ale náčiní dřevěné – co to je?

Máte doma posilovnu? My žijeme v památkově chráněném domě v bytě s původním dřevěným obložením; Kateřina má mimořádný talent na citlivé kombinování pestrých designových směrů, takže výsledkem je stylový cross-over. Pokoje jsou prostorné, ale je jich málo, a tak nakonec stejně bojujeme s místem. A o posilovně můžeme jen snít. Bohužel, klasické cvičící náčiní v obýváku vypadá příšerně. Situaci proto hackujeme cvičicími nástroji, které dokážou splynout s interiérem či vypadat jako kus nábytku.

Dva z nich se nám mimořádně osvědčují: dřevěný veslovací trenažér Fluid Rover Viking 3 – máme jej už čtvrtým rokem. Trik je v tom, že může stát v hale u zdi, kde působí jako zvláštní dekorace. (PS: dnes už najdete alternativy za poloviční cenu). Letošním novinkou je univerzální cvičicí lavice NOHRD TriaTrainer, kterou jsme se velice oblíbili pro její skladnost, přenositelnost a flexibilitu. Lze na ní v kombinaci s činkami či kettlebelly bezpečně provozovat celou škálu cviků. V obýváku, kde máme pianino, vypadá díky volbě dřeva a potahu vedle klasické beethovenky jako její zábavnější varianta. 

🔬Pokud něco na rešerše, tak Zotero

Pokud studujete, působíte v akademické oblasti, píšete knihu, nebo třeba jen občas připravujete článek či rešerši na nějaké téma vyžadující ponoření se do tématu skrze odborné články, možná jste na Zotero narazili. Je to dotažený a přátelský softwarový pomocník pro sběr, anotaci a přípravu podkladů. Je zdarma, pro web, Mac, Win, Android, iOS...

O Zoteru vím už roky, ale teprve letos jsem začal objevovat jeho kouzlo a začal jej zařazovat do svého workflow, přestože nejsem akademik. Stává se mezičlánkem mezi hrubými podklady z výzkumů a výběrem částí do mého poznámkového systému. Skvěle se integruje, podporuje mnoho formátů i citačních pravidel. Může do značné míry zastoupit roli Readwise Readeru (pro načtení a agregaci velkého množství zdrojů, jejich čtení a výpisky), ale s tím, že je uzpůsobené pro práci s formáty vědeckých prací – a je zdarma. 

Hack: např. pomocí vyhledávače Elicit.org si vyhledejte relevantní studie na dané téma; vyexportujte jejich seznam do BiB formátu, a ten načtěte do projektu v Zoteru. Je to mnohem efektivnější a přehlednější, než podklady ukládat někam do složky na počítači. Já často přidám ještě zdroje, které jsem našel jinde, protože na genAI není spoleh. V Zoteru pak vše prohlížím a čtu (třeba na mobilu), dělám si zvýraznění a poznámky, a pokud najdu zajímavé výstupy, selektivně je naimportuju do Roam Research (pomocí Zotero pluginu). Zotero umí i s Obsidianem a dalšími poznámkovými systémy, takže ať používáte cokoli, nepřijdete zkrátka.

ƛ Dev hack: Clojure a data-science 

Clojure je moderní funkcionální jazyk, který běží nad JVM (varianta ClojureScript kompiluje do JS; Java a JS pak „jedou skoro na všem”). Je to taky neuvěřitelně expresivní jazyk, a jako většina dialektů LISPu má minimální syntaxi (nemusíte se učit tolik „příkazů“). Při clojurování se – budete-li chtít – naučíte o softwaru víc než v mainstreamových jazycích. A to mě baví. Nutí mě přemýšlet o datech a architektuře dřív, než se pouštím do psaní kódu. Díky tzv. REPLu můžu měnit kód živé aplikace 🤯 a bez reloadu vidět hned výsledek. Pokud se držíte idiomatického pojetí, výsledek je robustní, takže není divu, že ho používají firmy jako Netflix, Walmart či Roam Research. Dělat v Clojure věci „na prasáka” je těžší, než je dělat pořádně – za to může hlavně imutabilita, stručně: nemožnost měnit hodnotu „proměnných”; můžete ale předávat výsledky jedné funkce do druhé. Rekurze místo cyklů.

(map (partial str)
  "Vld " "šeo2" "ep 0 " " šr2" "nío6" "e k!" "j u!")

V okénku výše si můžete upravit kód v Clojure (v emailu to fungovat nebude, musíte na webovou verzi).

;; anebo taky 
(inc 2025)

Kolem Clojure je rozsáhlá a velice nápomocná komunita, vyvíjející spoustu projektů, z nichž mnohé přesahují do umění. Jedním je také oblast data-science, ML a literate programmingu, což byla pro mě letos další výzva. Proč si hrát s machine learningem, datovou analytikou a Jupyter Notebooks v Pythonu, když v tom dělají všichni? (Python se svým masivním rozšířením je ale samozřejmě taky skvělý, pokud chcete s kódováním začít). Jenže já se rozhodl pronikat do různých oborů, ale v opinionated prostředí Clojure komunity. A tak jsem v říjnu využil příležitost prezentovat v rámci komunity maličký začátečnický SciCloj projekt, kde jsem s využitím SciCloj/Noj ekosystému pro analýzu dat z eshopu Melvila. Posuďte sami. Hack: mainstream není pro mě.

🐎 Zachraňme koníčky: 1. nejdřív hlava 2. pak berla

Kouzlo koníčků se ukrývá v námaze a výzvách, pocitu naplnění z dělání něčeho, co je opravdu jen a jen naše. Učíme se vlastním tempem – experimentujeme, ruce máme umazané a za výsledky se nestydíme, i když jsou zjevně amatérské. Některé koníčky jsou dnes ale ve smrtelném ohrožení virem snadné dostupnosti výsledku. Tatínka kvůli DeepLu přestalo bavit volnočasové překládání německých článků, které mi posílal pro zajímavost; přišel tak doslova o smysl. Mě přestalo bavit studium některých newsletterů, které autoři generují strojem. Některé děti v mém okolí přestávají kreslit, protože je mate, že spolužáci, kteří použijí stroj, jsou šikovnější.

Šíření genAI nástrojů do každé skuliny našich životů je krátkozraké. Odcizují nás od samotného dělání, od bolesti myšlení, tvoření a objevování, radosti z vlastnění malých vítězství, která jsme vydřeli. Děje se vám to? Můj hack, jak zabránit tomu, aby mi genAI vzalo radost z činnosti, kterou mám rád, je následující: snažím se jít důsledně hlavou napřed. Problémy se nejdřív pokouším rozlousknout sám, tradičně až ke hranici zoufalství (protože někdy je má tužka v penále fakt tupá). Myšlení a tvoření bolí a tak to má být. Pokud na to nepřijde hlava v čase t, a opravdu řešení už nutně potřebuju, pomůžu si nástrojem. Většinou ale postačí pořádná dávka REM spánku. Co to je čas t? Záleží na povaze problému, ale jde minimálně o minuty a často desítky minut, ale nebráním se ani staletím.

🥶Inspirace je všude, a zejména tam, kde ji nehledáme

V prosinci publikoval emeritní profesor a chirurg Michael Baum, krátkou poctu nedávno zesnulému Tomu Stoppardovi k jeho dílu. Zmínil, že návštěva jeho divadelní hry Arcardia v roce 1993 (konkrétně zmínka „Existuje-li rovnice pro křivku podobnou zvonu, musí existovat rovnice pro křivku podobnou zvonku, a pokud pro zvonek, proč ne pro růži?”) jej vedla k hypotéze, která se díky následnému výzkumu nakonec proměnila ve 30% snížení úmrtnosti na rakovinu prsu (tak vznikla tzv. adjuvantní systémová chemoterapie, která dodnes zachraňuje životy). Baum naráží na mocnou sílu inspirace.

Nyní ale nohama na zem, tedy přesněji na led. Něco o inspiraci vím i já. Několik let jsem před saunováním na chalupě prováděl následující: pomocí sekery rozbíjel led na jezírku a kusy ledu vyhazoval na zamrzlou hladinu. Dřepět a třískat do ledové tříště po dvaceti minutách končilo tím, že jsem byl celý mokrý, ruce a ramena mě bolely. Do doby, než jsem v kině viděl prvních pár sekund estonského festivalového filmu Sestry z kouřové sauny (který ovšem doporučuju celý!). V úvodní scéně protagonistka používá zvláštní nástroj podobný lopatě, jímž nejdřív led rozbije a pak, koho by to napadlo, zasune celý obsekaný ledovec pod okolní led! Jediným pohybem! Samozřejmě jsem si hned koupil jäärauta, neboli sekáč na led. A co byste řekli? Funguje to stejně dobře jako v tom snímku... Hack? Nikdy nevíte, odkud váš nový objev přijde. Bude to u filmu, při poslechu hudby či čtení sci-fi? Pozornost věnovaná detailům v umění prostě zachraňuje životy a musím dodat, že automatická sumarizace vás přesně o tuto příležitost připravuje.

☯️ Kdo jsou to Přetíženy (či Vyčerpáni)?

Tohle se mi nepíše snadno, ale při čtení Přetížen jsem se styděl do morku kostí. Ta kniha je sice „pro ženy”, ale reálně vzato: svět bude lepším místem, pokud si ji přečtou i jejich partneři, manželé, otcové malých dětí, prostě muži. Proč jsem se styděl? Protože je zjevné, že jsem navzdory svému spíše liberálnějšímu vidění světa viděl věci stále trochu stereotypně, bez vhledu. Ta kniha je o ženském vzteku a ženském přetížení a ženské houževnatosti, kterou jsem vždy obdivoval a nerozuměl jí. 

„Každý z nás si od mala trénuje jiný „emoční jazyk“ – jeden zamlčuje, druhý přehání, podle toho, co se zrovna víc hodilo do obrazu „slušné holky“ či „správného chlapa“. A tak když dojde na vážnou chvíli, neumíme říct, co cítíme – nebo to říkáme způsobem, který ten druhý vůbec nedokáže pobrat. Míjíme se. Ne proto, že bychom si nechtěli být blízko, ale protože jsme se to jednoduše nikdy nenaučili.“ píšou autorky. 

Líbí se mi, že si nestěžují, spíš konstatují a popisují stav – a pak s použitím vědy, jež je jim blízká, navrhují řešení pro obě strany nerovnice. Ta kniha mě zabolela, a tím posílila. Takže teď mluvím k mužům – pokud nejste zbabělci, tak si ji přečtěte a pak ji dejte své partnerce. V tomto pořadí jí dáte víc než knihu. To je můj poslední hack, za který dám ruku do ohně.

Pro členy Klubu Lifehacky – jsem tu pro vás. Ask me anything. Pokud vás něco ze článku zaujalo, jako vždy mi napište v Discordu či emailem: odpovím, doplním, poradím, a možná zařadím do programu dalšího callu.

Co bude dál?

• v neděli 4. ledna v 18:00 budeme mít Q&A call, kde se podělíme o nejlepší lifehacky, tipy a otázky roku – i ty vaše – podrobnosti pošlu zítra, ale už teď přemýšlejte; těším se na vaše nápady a sdílení!
• do tohoto lifehackerletteru se nevešla některá témata; zpracovávám je do dalších samostatných článků, které vyjdou začátkem roku