Milé lifehackerky a lifehackeři,

přinášíme záznam a zápis z 53. klubového caLLu (=Lifehackeři Lifehackerům). Tématem setkání bylo velké jazykové povídání a taky velké modelové jazykování. Připomínáme, že sdílení zkušeností na toto téma probíhá i na klubovém Discord serveru, a to nepřetržitě.

Tomáš Baránek call zahajoval call slovy (parafrázuji):

"Právě se vracím z... festivalu Černá AI."

A nelhal. Na akci měl zahajovací keynote, zamyšlení nad některými aspekty spojenými s užíváním AI. Více tady:

Co je dnes privilegium?
Jak se nepřestat učit, růst a neztratit radost v éře generativní AI.

Call se však s jeho přednáškou nepřekrýval, jen minimálně. Ke slovu se navíc postupně dostali další AI-hackeři: Jiří Benedikt, Honza Habich, Alex Trejtnar a Pavel Pelikán.

Studie KPMG o adopci a důvěře v AI

Kontrolní otázka: lifehackeři, víte co má společného Finsko a Česko? Vedle záliby v saunování sdílíme ještě nízkou důvěru v AI. Ve vyspělých zemích roste skepse, zatímco emerging markets jako Nigérie, Indie nebo Čína hlásí důvěru v AI přes 80 %. Co vás k tomu napadá?

Největší obavy z generativní AI (70-80 % populace) se týkají kyberbezpečnosti, ztráty lidského kontaktu, dezinformací, deskillingu a závislosti – a to napříč desítkami zkoumaných států. Celková důvěra v systémy AI mezi lety 2022 a 2024 navíc klesala.

Studie byla publikována v roce 2025, ale trajektorie důvěry se asi zásadně nemění. Zato pořadí obávaných rizik (viz níže) dnes už může být trochu jiné. Zahřálo nás u srdce, jak velké procento lidí se obává „ztráty lidské blízkosti a interakce” (83 % mírně až středně a 55 % z osobní zkušenosti) – tato obava je větší než obava o ztrátu práce či dopady na klima. A kde je obava, tam je prostor pro opatrnost a přiměřenou zpětnou vazbu.

Pociťované obavy či zakoušené negativní dopady generativní AI

Kdy nám generovaný výstup z AI vadí nejvíc?

„Ten dělá s AI a ten zas bez ní.“ zpívá se v jedné písničce. U jaké profese nebo činnosti ale považujeme nasazení AI za nejméně vhodné či dokonce odpudivé („repugnant”)?

Zajímavý výzkum mapoval odpor lidí k použití AI (či výstupům) v různých profesích. Na prvních místech skončili kněží, terapeuti, řemeslníci a umělci. S tím bych celkem souhlasil.

I skladník ve šroubárně může používat AI. Klesne pak jeho reputace? (Zdroj: https://www.hbs.edu/faculty/Pages/item.aspx?num=68008)

Zdá se naopak, že biostatistici, marketéři či plánovači dopravy nás nemůžou použitím AI rozhodit. (My v Brně víme, že ti poslední navíc ani nepotřebují AI, aby způsobili kolaps.)

Odpor podle tvůrců studie není ale jen o kvalitě výstupu (či nespokojeností s ní) – část lidí má s AI v profesích principiální problém, bez ohledu na to, jak dobrý potenciální výsledek je:

Jak číst tento graf? Část celkového odporu (osa Y) proti zapojení AI vychází z neuspokojivého výkonu; zlepšování (osa X) výkonu vede ke snížení této složky odporu. Křivka pak ale naráží na principielní odpor (šedá zóna), jež autoři označují až za morální postoj. Ten se v čase podle autorů nemění.

Ble: třetina nového webu po lednu 2023 byla vygenerována AI

Výzkum Pew Research z července 2026 sledoval proměnu webových stránek v čase. Výsledek? Zhruba třetina obsahu vytvořeného nově od roku 2023 vznikla pomocí generativní AI. Slop se nám rozpíná jako vesmír. Jedním z dopadů je nejen homogenizace textů při tréninku modelů, ale taky pronikání tohoto stylu do našich vlastních konverzací, jak dokazuje studie, kterou jsem sdílel zde.

Zdroj: https://www.pewresearch.org/data-labs/2026/08/20/how-much-of-the-internet-is-written-with-ai/

PS: trochu mi to připomíná devadesátkovou éru, kdy se objevil program CORELDraw! S pomocí tohoto báječného grafického editoru jsme se na mnoho let všichni stali designéry log, letáků, jídelníčků a firemních cedulí: a bylo to úžasné! Bohužel, veřejný prostor se na mnoho let (nejen, ale i) vinou přeplácané appky zvrhl přehlídku nevkusu.

Takže hrnečku, slop!

PRÁVĚ VYŠLA: Na vysoké noze

Knih o investování, spoření, finanční nezávislosti či gramotnosti existuje spousta. Na vysoké noze Roberta Vlacha přichází s jiným a zcela unikátním pohledem na věc: jako první český přehledový titul o osobních financích porovnává různé přístupy a pomáhá čtenářům se v nich zorientovat.

Kniha čerpá nejen ze stovek zdrojů, autorových dlouholetých zkušeností i praxe úspěšných lidí, kteří si osobní a rodinné finance řídí sami a po svém. Její výrazným zdrojem je také finanční know-how nezávislých profesionálů a drobných podnikatelů. Právě ti se běžně potýkají s proměnlivými příjmy, nutností tvořit rezervy, zvládat finanční výkyvy a přemýšlet o penězích dlouhodobě.

OBJEDNAT NOVINKU

Máte-li rádi psaní a lidi, AI raději nepoužívejte ani jako editora

Tomáš rozvíjel úvahy ze skvělého článku Ericha Grunwalda Why you should almost never use AI to write anything substantive. Jedním z argumentů autora (výzkumníka v oblasti AI politik), je skutečnost, že experti prostě vybírají slova jinak: i ta „méně důležitá” slova psaná lidským odborníkem nesou silný signál a odrážejí důležité nuance, které LLM nedokáže začlenit do sdělení.

Dalším problémem je, že model nezná fakta – má v datech jen statisticky více či méně pravděpodobné pokračování textu, věrohodně znějící a v částečné shodě s realitou. Pasáže odrážející podreprezentované části trénovacích dat s nejřidším zastoupením zdrojů ale syntetizuje do textu, který je úplně stejně plynulý a věrohodný, jakoby jeho expertíza v daném směru opravdovou hloubku měla. Zmate tak dokonce i experta, pokud si tento nedá pozor (Grunwald to ukazuje na zajímavém experimentu s vlastním textem).

Pro člověka postrádajícího hlubokou znalost tématu, o němž se vyjadřuje, vznikají dvě možnosti. 1) Buďto je si toho vědom a rovnou přizná neznalost (ideální). 2) Nebo blafuje a my to poznáme z chyb, či přinejmenším z vágnosti, která se do dané části projevu nutně vkrade. Tento jev u LLM ale chybí: vágnost napříč textem existuje jako pozadí, nesouvisí však s pravdivostí výpovědi.

To je podle mě skvělý postřeh – a v článku jich je mnohem více.

Why I Think You Should Almost Never Use AI to Write Anything Substantive
A plea.
Tápání je dobré – je to součástí procesu myšlení, ne chyba, které je třeba se zbavit nebo ji nahradit vygenerováním znaků na lusknutí prstu.

Do diskuze ke tvorbě textu se přidali Jirka Benedikt a Honza Habich:

  • Jirkovo základní anti-hnicí pravidlo zní: draft dělám vždycky sám a hlavou. Jakmile necháte AI vymyslet základní strukturu za vás, přijdete o tu nejdůležitější část – o vlastní myšlenkový směr, pocit vlastnictví a možnou inovaci. AI vás nasměruje do průměru, v němž se pak motáte až do samého konce.
  • Honzův přístup je podobný: nejdřív mozek, pak feedback. Honza Habich vypracoval vlastní anti-brain-rot postup – napíše ručně svůj plán, pak ho vloží do LLM jako materiál ke zpětné vazbě. Ne jako zadání, ale jako podklad k oponentuře. Výsledek je jeho, AI mu jen hledá slabá místa.

Naše postupy vyplývající z diskuse i zkušeností mimochodem dost přesně odpovídají doporučením, které najdete v reportu expertů z oblasti vzdělávání vytvořeném od University of Minnesota.

Koncept nevysloveného kontraktu

Grunwald také uvažuje, že existuje nevyřčený kontrakt mezi pisatelem-autorem a čtenářem – autor žádá čtenáře či posluchače o cennou pozornost výměnou za garanci, že každé slovo bylo míněno a psáno autorem. Zatím to tak bylo po celá staletí.

Co zkusit férové řešení: použití AI přiznávat (včetně rozsahu a typu použití)?

Problém je, že takové přiznání navzdory férovosti samozřejmě něco vypovídá o pisateli a otevírá otázky typu „proč jsem mu nestál/a za přemýšlení“ či „opravdu si dobře přečetl, co napsal/a?”

📚
Zajímavost: právě v porodních bolestech vzniká Kodex AI transparentnosti pro nakladatele (pod Svazem českých knihkupců a nakladatelů, byť není jisté, zda se všichni shodneme). Melvil už v knihách začal uvádět noticku „Jsme AI transparentní”, kde se uvádí rozsah použití AI během procesu vzniku knihy (spoiler: zatím AI nepoužíváme, naše knihy jsou vytvořené lidmi, ale vytváříme úsilí k tomu, abychom čtenáře mohli informovat, pokud by byla AI použita mimo naše kontrolované procesy, např. během vzniku knihy u autora).
Cílem je jediné: nikdy neuvádět čtenáře v omyl, přinést mu transparentnost podobně jako ji známe z oblasti jídla: složení potravin – a to ještě před nákupem.

Následují další drobné tipy a hacky z callu.

Tento článek je jen pro platící členy Klubu Lifehacky

Zaregistrujte se, čímž získáte přístup k newsletterům. V případě, že si navíc předplatíte členství v klubu, podpoříte mě a získáte další výhody 💚

Registrujte se Máte již účet? Přihlásit se