Hacky na cestu: nákrční klima, appky na střeva, proti jet-lagu a stanování ve stínu

Jak zatočit s tropickým vedrem – sauna v létě a taky Ranvoo AICE Lite

Svého času, v dobách dávno před epizodou, na mne občas dolehla dusná tíha tropických dní a já se pomalu bál vylézt z domu, abych to přežil. To už je za mnou; dlouhodobě chodím třikrát týdně do sauny léto/neléto a obavy z udušení nemám. Cílem saunování v létě je otužování*, neboli expoziční terapie. Na saunových 75-85 stupňů si mé tělo i hlava vzpomenou pokaždé, když při 35°C pocitím vedro – a uleví se mi. Diskomfort je relativní.

Letos se ale chystáme na cestu do Asie. Bude tam doslova parno (vysoká teplota + vys. vzdušná vlhkost). Rozhodl jsem se proto vyzkoušet modernější vynález: nositelnou klimatizaci Ranvoo AICE Lite. Jedná se o zařízení tvaru podkovy, které si dáte kolem krku a ono v kontaktu s tělem chladí díky využití termoelektrického principu. 

Zatím jsem zařízení otestoval krátce v brněnském betonovém pekle, v nejparnějším dni léta. Překvapivě účinné! Jako když si na krk dáte čerstvě namočený šátek (nebo se potřete mastí na bázi eukalyptu nebo když vám zavolá někdo z finančáku:). No nemrazí to, ale studí. Krk a hlava se díky tomu cítí lépe, a protože se chladí karotida, horko se lépe zvládá. A snad jsem pocítil i náznak celkového ochlazení. Studený vzduch také fouká i pod triko vzadu za krkem a trochu nahoru a dolů podél šíje, nicméně zdrojem úlevy je místo dotyku podkovy s kůží.

Připadá mi, že by v budoucnosti, až se ještě zvýší výdrž baterií, mohlo jít o užitečné řešení. V nedaleké dystopické budoucnosti to možná bude klimička poslední záchrany – povinná pro děti či seniory v přeplněných MHD a rozpálených městech. Samozřejmě ji důkladně vyzkouším v terénu – asi vás bude taky zajímat výdrž baterie a možné vedlejší efekty – třeba zatuhlý krk. Moje děti se za mě budou stydět, ale co už nadělají s otcem-lifehackerem.

Existuje víc studií, které změřily mírné snížení teploty těla i výrazný subjektivní pocit snížení tepelné zátěže. Zatímco klasická klima spotřebuje spoustu energie kvůli tomu, že musí vychladit vzduch v celé místnosti a pak odebrat teplotu z povrchu vašeho těla, tento typ chlazení je z energetického hlediska mnohem efektivnější a možná i ekologicky perspektivnější.

Nadšence spěchající na Alzu ještě upozorním, že nejde o větráček (ty stojí kolem pár stovek a účinek je malý až žádný (což jsem snadno vyzkoušel tím, že jsem AICE přepnul na foukání bez klimy). Tahle hračka vyjde na lidových 5200 Kč – kupoval jsem zde. Ranvoo AICE Lite je „maličká klima” a i když dokáže stáhnout povrchovou teplotu na 16°C, doporučená nejnižší je 22°C kvůli riziku „ofouknutí”.

Jak vyběhnout s cestovní horečkou – appka Nerva na našeho nerva

Další z mých oblíbených kratochvílí je tzv. cestovní horečka projevující se „zvýšenou střevní motilitou” před delším pobytem na neznámém vzdáleném místě. Prostě před větší dovolenou dostanu s***u a nemusím čekat na tu cestovatelskou. Pamatuju, že v dětství jsem cestovku brával sportovně – prostě střeva mi naznačují, že se těším. S věkem (a zodpovědností a pracovním stresem) se to ale zhoršovalo a moje výlety a dovolené se neobešly bez období úzkosti, jejímž největším příznakem byl dočasně reaktivovaný „dráždivý tračník” (IBS). 

Cestování samotné je v tom ale skoro nevinně – nervová soustava některých lidí má mimořádnou schopnost zveličovat hrozby a přetížit komunikaci mezi prvním a druhým mozkem: tedy tím, co máme v hlavě, a tím, co nosíme ve střevech. Většina lidí trpících IBS se snaží snížit příznaky úpravou jídelníčku (vynechání FODMAP ap.) a různými doplňky či léky. Problém je ale z velké části v hlavě.

Z psychologického pohledu jsou různé strategie, jak lidé pracují s obavami. Za mě nejčastější jsou dvě: 1) domnělé hrozby eliminujeme a snažíme se je kontrolovat, 2) naučíme tělo, aby na pocit ohrožení reagovalo jinak než dosud. Zdánlivě to vypadá, že jednička je dobrý nápad, ale nene, mnohem efektivnější je dvojka.

Před pár týdny jsem hledal na Kagi, jaké jsou nejúčinnější nové terapie pro práci s IBS, a mj. jsem objevil aplikaci Nerva – hypnoterapii zaměřenou na IBS. Moje důvěra k účinnosti všerůzných moderních a vychytaných metod snížení úzkosti/stresu je ale dost nízká (posledně: např. slavné Pulsetto vůbec nefungovalo, ani vám na něj nedám link).

Začal jsem proto jen týdenním trialem Nervy. Překvapila mě: bylo mi líto, že nemůžu pokračovat v programu! Takže jsem nakonec utratil za roční předplatné. Je drahé jak peklo (4999 Kč), ale hypnoterapie tohoto typu mi dělá opravdu dobře a vy přece chcete moje recenze. Krátkodobé zlepšení může být placebo (ale o to víc byla investice nezbytná, abych nešířil bludy). Po několika dalších týdnech dám vědět, zda se efekt udržel.

Princip je jednoduchý: jedná se o chirurgicky cílenou sérii hypnoterapeutických sezení (představte si je jako speciální typ cca 15-17min meditací) doplněným psaným výkladem směřujícím k pochopení vztahu mezi mozkem a střevy. Hlas paní mluvčí je docela sugestivní a dokáže mě dostat do hlubokého ponoru – nevím, zda přímo do hypnózy, ale rozhodně zapomenu na svět a přesouvám se jinam. 

Vedlejším efektem upravené komunikace mozku a střev by mělo být zmírnění fyzických příznaků IBS, a také zlepšení příznaků úzkosti a stresu. Jsou-li střeva v nežádoucím napětí, mozek si to totiž vyloží jako problém, což vede k další eskalaci nervozity atd. pořád dokola. Kdo trpí IBS, ví o čem píšu. Dr. Simone Peters, která appku vyvinula, tvrdí, že efekty trvají i měsíce až roky po skončení několikatýdenního programu (...no když ptáčka lapají). Pokud budete appku zkoušet, doporučuju plně využít 7denní trial bez vynechání dne, protože když přeskočíte, připravíte se o možnost pořádně otestovat startovní sadu hypnoterapií. Slevu zatím nenabízejí.

PS: Když jsem asi před rokem zkoušel jinou hypno-appku Reveri, vůbec to na mě nezabralo. Je pravda, že Reveri (promovaná Hubermanem, Ferrisem a dalšími věrozvěsty) neměla program cílený na IBS a já se „zapsal“ do standardního programu na snížení stresu. 

Melvil: co se bude číst do konce roku a dál

Letos v Melvilovi ještě vyjde několik velmi silných titulů (+jeden megatitul tam chybí). Začátkem 2026 se bude pokračovat s novinkami i překvapeními. Pokud nechcete minout, až některý vyjde, registrujte se tlačítkem níže.

PS: Skryté signály těla navazují jako praktický návod na Tělo sčítá rány. Zkoušíme u ní předprodej se sníženou cenou – namísto 429 Kč je papírovka dočasně jen za 300 Kč pro early adopters.

Dejte mi vědět, až vyjde konkrétní titul.

Jak potlačit jet-lag a negativní efekt práce na směny s Timeshifterem

Někteří lidé zvládají pásmovou nemoc dobře. Gratuluji. Rozhozené cirkadiánní rytmy po změně časové zóny se u mě projevují únavou, zhoršením nálady, narušeným trávením atd. Podobné stavy v běžném pracovním životě moc nevadí, holt je člověk nějak překlepe. Problém nastává, že když někam letíte, obvykle si chcete co nejvíc užít a pokud možno si i odpočinout (v případě dovolené), anebo tam podat výkon (v případě pracovní cesty či nějaké soutěže). 

Naštěstí existují způsoby, jak dopady časového posunu snížit – věnuje se tomu celé odvětví, protože je evidentně poptávka ze strany těch, kteří to potřebují nejvíce: pracovníci na směny, sportovci, politici, podnikatelé... a konečně i my dovolenkáři :) Pokud se o problematiku cirkadiánního rytmu zajímáte hlouběji, samozřejmě doporučuju naše skvělé knihy Cirkadiánní kód, Proč spíme nebo můj kurz Spěte sladce, které vás uvedou do problematiky.

Pokud se brzy chystáte odletět na druhou stranu zeměkoule, studium knih není quick-fix. Co tedy radím? Já osobně jsem si oblíbil aplikaci Timeshifter – psal jsem o ní už v roce 2022. Stojí za ní profesor Steven Lockley z Harvardu, který má bokovku v NASA, kdy pomáhá kosmonautům se sladěním spánkových rytmů. 

Aplikace je velice jednoduchá a názorná: zadáte datum a číslo letů (tam i zpět i s přestupy) a ona vám udělá rozvrh: pár dní před i dva dny po příletu přizpůsobíte časy usínání, vstávání, vystavování se světlu a tmě, pití kávy i zvážíte užití melatoninu. Můžu vás ujistit, že je zábava mít jet-lag tři dny předem a vstávat a usínat o několik hodin dřív než rodina – ještě před samotnou cestou.

Lockleyho firma, která appku vyvíjí, poskytuje i placenou službu Concierge, kdy připraví exponovaným osobám osobní cirkardiánní plán. Služba stojí 600+ dolarů. Asi vás nepřekvapí, že jsem si ji jako správný lifehacker objednal. Jak to dopadlo?

Cesta je teprve přede mnou, a tak si na podrobnější recenzi musíte zatím počkat. Každopádně, na obrázku níže vidíte část itineráře, který mi na základě konzultací byl vypracován na míru. 

Samozřejmě, pokud se obejdete bez podrobného „doprovodu” experta na telefonu, mobilní appka Timeshifter je za mě postačující a nic neriskujete. Vše je pochopitelně individuální, navíc záleží na počtu časových zón, věku, směru letu, klimatu, velikosti vašeho nosu, zdravotním stavu atd.

Moje zkušenost s použitím aplikace před dvěma lety při návštěvě New Yorku je irelevantní, protože jsem se rad téměř nedržel v domnění, že to nakonec nemůže být tak zlé... Zkušenost jednoho z členů Klubu Lifehacky (který naopak dodržel všechny instrukce) je taková, že mu appka nepomohla, i když se plánu držel. Jsem zvědavý, rád se opět podělím o zkušenosti – tentokrát se pokusím dodržet vše, včetně melatoninu.

Jak zůstat ve stínu

Toto je poslední, malý, opět nejen cestovní hack: appka SunSeeker pro zaměření polohy Slunce a stínu v čase. Protože jsem o ní už psal podrobněji, jde o připomínku, že existuje.

I když SunSeeker použijete 2-3x za rok, vždycky budete rádi, že jste appku měli. A definitivně na pláži/táboře/kempu/kdekoli zaflexíte. 

Krásnou druhou polovinu prázdnin a veselé a šťastné cestování!

Tomáš

*otužovat se = činit se „tužším”, tedy odolnějším