Lesk a bída myšlenkových map – a proč mám knowledge grafy radši

Je to neuvěřitelné. Existují stovky knih a stovky softwarových aplikací, které těží z konceptu myšlenkové mapy. V tomto článku se pozastavuji nad tím, že téměř žádná z nich za celé desítky let nepřinesla výrazné obohacení konceptu; mapy stále spoléhají na stromové uspořádání a barevné efekty, namísto toho, aby dláždily cestu dalším nástrojům zlepšujícím myšlení.

Zakladatelem myšlenkového mapování pro každého byl psycholog Tony Buzan. Od vydání jeho knihy Mind Map Book v roce 1993 sám neúnavně propagoval nejen samotný koncept (vydal o něm desítky knih), ale i software iMindMap (dnes Ayoa), u jehož zrodu stál. Byl to skvělý nápad. Postupně Buzana následovali další a z myšlenkových map se stala překvapivá móda: byly časy, kdy „kdo nemapoval, jakoby nebyl”. Jednoduchá osnova vyobrazená v podobě pestrobarevného stromu postupně získala auru univerzálního nástroje pro myšlení a kreativitu a stala se výchozí ideou i živobytím dalších prezentátorů, lektorů, autorů i vývojářů softwaru.

Abyste rozuměli: vizualizace stromové hierarchie může být (zejména na začátku zkoumání nějakého tématu) docela užitečné cvičení. Ale přidáním barev a obrázků z toho neuděláme hned myšlení, natož pak kreativitu. Myšlenkové mapy jsou podle mě přeceňované a dlouhá léta zastiňují další užitečné metody.

Mám rád „vizuální” práci s informacemi. Mám rád cílené aranžování konceptů na digitálním plátně, čmárání spojů, různé druhy řazení a zoomování: pomáhá to nejen při vyjasňování stávajících vztahů ve znalostech, ale i při hledání nových souvislostí a nápadů. Software pro myšlenkové mapy jsem svého času – podobně jako spousta jiných – měl také rád, ale vždy jsem narážel na limity, které se zdály být v rozporu s tvrzením propagátorů myšlenkových map. Problém mi docvakl až nedávno, kdy jsem začal používat modernější nástroje pro práci s informacemi (PKM): tvoření neroste na stromě.

Co myšlenkové mapy jsou a co nejsou?

1. Myšlenková mapa se hodí na analýzu a vybavování konceptů uložených v paměti, sama nijak zásadně nepodpoří syntézu a tvorbu nových myšlenek. Ačkoli se ráda prezentuje jako nástroj nespoutané kreativity, vlastně je v tomto směru slabá. Ruku na srdce: kdy jste pomocí myšmap vytvořili něco nového – kromě mapy samotné? Nakreslením myšlenkové mapy dostanete málokdy východisko (syntézu): jak byste také mohli – podstata procesu je opačná; spočívá v rozboru, ne skládání. Myšlenkové mapování není svatým grálem kreativního myšlení, naopak svádí k zachování statu quo. Viz další bod.
2. Myšlenková mapa pracuje primárně se stromovou strukturou. To zpočátku pomáhá rychle rozebrat problém a najít nové asociace, ale rychle pak vede k jejich fixaci této struktury, což stojí v cestě volné představivosti. Prostě najednou vidíte strom, přes který už nikdy neuvidíte celý les. Tvoření nečekaných asociací končí tam, kde jsou větvičky uspokojivě zaškatulkovány do podkategorií. Zařazení do škatulky a opatření barvičkami nás naplní uspokojivým pocitem (snížená entropie) a často tím proces končí. Hledání nových spojení a objevování ale naopak entropii zvyšuje a je proto znejisťující.
3. Za špatné doporučení považuju tvořit myšlenkovou mapu na papíře. Jedna ze silnějších stránek map – dolování struktury z paměti a asociací – je háklivá na omezení. Fyzická hranice papíru vytváří skutečné i nevědomě pociťované omezení, které jde přímo proti této výhodě.
4. Myšlenkové mapy získaly věhlas nepochybně hlavně pro svou fotogeničnost jako stvořenou pro sdílení na síti. Každý bychom chtěli umět udělat takovouhle mapu či umět takhle chytře přemýšlet. Pamatujete si ale jedinou cizí myšlenkovou mapu, která by vám sama o sobě bez dalšího výkladu byla k užitku? Odpovím za vás: ne, ale pamatujete si, že se na ni hezky dívalo. Problém je, že s kreslením myšlenkové mapy obvykle každý skončíme v okamžiku, odpovídajícím našemu porozumění tématu. Co je ale jasné nám, nemusí být srozumitelné příjemci. Ten je ohromen vizuální stránkou, ale jinak se v chaosu vizuálních informací ztrácí.

Všechny modely jsou chybné, je jen otázkou, do jaké míry chybnosti jsou ještě užitečné. – George Box

Zlomyslně bych mohl napsat, že kdyby byl tento článek myšlenková mapa, tak tady by končil: rozebral téma na součástky a hodil je do odrážek (ok, ještě chybí ty barvy). Abyste ale z mé kritiky něco měli, nabízím i východiska a – chcete-li tipy – jak se posunout dál, zejména pokud máte v úmyslu tvořit něco nového a sdílet to. Typicky: psát knihu či třeba přednášet.

1. V prvé řadě existují další skvělé myšlenkové nástroje, které vám pomůžou s kreativitou, přemýšlením a generováním nových nápadů. Stačí se o ně zajímat a překročit stín map. Mnohé z nich mohou plynule navázat na první krok, kdy jste si tvořili osnovu. Namátkou: fulltextově postavený outliner či grafová aplikace, moodboard, serendipity generátor, kanban, spaced repetition, zettelkasten, různé mentální modely... Konkrétní tipy najdete na konci článku.
2. Představivost zamrzlou pohledem na strom můžete zkusit odblokovat i tím, že začnete spojovat a zapojovat větve napříč, čímž se objeví síť a chaos. Musíte se ale přestat držet kmene jak klíště a začít propojovat dosud nepropojené – napříč tématy – aniž byste nějaké spoje přetěžovali jen proto, že vytvářejí „kategorii“. Bohužel, máte-li na každé téma samostatnou a oddělenou myšmapu (většina aplikací takto funguje), jejich propojování není jednoduše možné. Leda byste už od začátku pracovali v lese, tedy v nějakém systému, kde budou všechny vaše stromy a vzájemně na sebe „uvidí“ a budou propojitelné. K tomu tipy též níže.
3. Nepoužívejte na mapování papír, pokud chcete „myslet ve velkém“. Papír se hodí pro spoustu situací, ale generování ambiciózně se rozvíjejících struktur mezi ně nepatří. Appka s neomezeným digitálním plátnem je proto podle mne nenahraditelným nástrojem – a teprve při jejím použití může i myšlenková mapa v rámci možností zazářit.
4. Nezapomínejte, že myšmapě, kterou vytvoříte, rozumíte jen vy. Chcete-li předat znalosti, které jste do ní vložili, musíte přiložit také návod na použití. A jak víte – vytvořit návod na použití předpokládá znalost znalostí i limitů příjemce (to se mimochodem týká např. celé non-fiction literatury). Pokud trváte na prezentaci vašich znalostí pomocí myšmapy, pak nezbytně:
   1) promyslete důkladně, pro koho ji děláte, abyste dokázali vybrat správnou podmnožinu znalostí i jejich hloubku,
   2) zabudujte do ní i cestu, neboli vyprávění; můžete například přidat uzel "ZAČNĚTE ZDE" a pak například očíslujte koncové větve jednu po druhé v pořadí (např. ve stylu tzv. „zpravodajské pyramidy”), což usnadní pochopení. Namísto číslování můžete použít i vizuální nápovědu v podobě šipkami vyznačených linií cesty. Mapa přestane být chaotickým obrazem a se stane průvodcem vašimi znalostmi.

Čtení knihy je převážně lineární, její psaní až na výjimky lineární nebývá.

Výše zobrazená mapa vytvořená v OrgPadu není typická myšlenková mapa, protože není jen stromem a také je cíleně upravená pro lepší porozumění příjemcem. Nemusíte ji zkoumat jako celek a hledat začátek: když kliknete na 🔗tento odkaz, získáte průvodce, který vás mapou provede. Stačí mačkat klávesu šipka doprava ➡ , anebo klikat na >> dole na obrazovce. Vidíte ten rozdíl ve srozumitelnosti?

A nyní mé oblíbené myšlenkové postupy či nástroje

• textový outlining (osnování? osnovaření? :) – ano, je to defacto totéž, co dělá myšlenkové mapování, akorát minimalisticky a čistě textově. Outlining je nedoceněné umění. Když chci skutečně rozebrat nějaký problém, nerozptyluji se zpočátku vizualizací, která vyžaduje stručnost. Naopak mohu zpočátku psát spontánně delší neupravené věty a myšlenky, pěkně jednu po druhé, jak mi jdou jde na mysl jen pomocí klávesnice. Používám pro to Roam Research, je to výborný outliner i editor. Teprve později texty zkrátím a vyčistím.
  PRO TIP: pokud si práci s osnovou rutinně osvojíte a oblíbíte, budete pak také přehledněji, stručněji a strukturovaněji předávat své myšlenky v mailech a vnitrofiremní komunikaci, což výrazně usnadní pochopení ze strany druhých. Outlining v naší firemní komunikaci silně podporujeme (A Basecamp, který používáme, je pro něj docela vhodný).
• deep outlining – ten název jsem si vymyslel, postup ale není můj (tip mi na něj dala Eliška Šestáková, kterážto se jej naučila od Beau Haana – díky oběma); je to skvělý postup technicky podobný předchozímu, opět se u něj pracuje jen s textem. Cílem ale není zmapovat téma v celé šíři, ale vezete se jen po jedné větvi pořád hlouběji ve snaze dobrat se samé podstaty/řešení nějakého problému; výborně se hodí na introspekci. Pro hluboký ponor je nezbytný kvalitní outliner (Workflowy, Roam, Obsidian...), anebo aspoň textový editor umožňující odrážky neomezené hloubky, který se nezhroutí na úrovni 15. Začnete tím, že jednou větou popíšete problém, který řešíte, zmáčknete Enter a Tab, a pokračujete. Nyní si odpovíte na nějakou z otázek: proč? odkud se to vzalo?, proč to tak je/cítím?, co to způsobuje?... znovu Enter a Tab, a postup opakujete, dokud to má smysl. Chcete vidět ukázku? Eliška svolila ke zveřejnění své reálné ukázky.
• fulltext storyboarding – právě pracuji na scénáři jednoho kurzu a uvědomuju si, jak mi dlouhá léta chyběl nástroj, který by dokázal spojit dva světy: tvorbu bohatého textového i obrazového obsahu a současně možnost potlačit hloubku a strukturálně vyšší prvky obsahu vizuálně přeskládávat a komponovat. Psaní většího textu (například knihy či scénáře kurzu) vyžaduje kombinaci nadhledu i ponoru; potřebujete vidět „big picture“ bez detailů, ale taky mít možnost prostě jen psát a psát; ten nástroj už ale existuje: jmenuje se OrgPad a je to úžasná (česká!) aplikace se širším využitím než je to, co popisuji. Jednou z jejích silných stránek je i možnost vytvořit z grafu prezentaci (ukázat příjemci cestu, jak jsem popisoval výše) – funkci, jejíž absence v appkách myšlenkových map je až šokující.
• moodboarding – praktika velice jednoduchá, ale mocná, tentokrát už vizuální – z výstřižků, obrázků, poznámek, videí a dalších vstupů vytváříte na digitálním plátně (2D či 3D) pestrou nástěnku / koláž; a to aniž byste to dělali na efekt či hned hledali spojitosti a strukturu (s tím můžete navázat později, často se to pak děje „samo”). Volné kladení podnětů vizuálně do prostoru je zábavné, podporuje tvořivost a současně apriori nevynucuje hierarchii, dokud není potřeba; podstatné je, že můžete objekty přesouvat či spojovat čárami podobně jako detektivové při hledání spojitostí mezi zločiny – lze pro to krásně použít např. appky OrgPad, Muse, Kinopio, Miro a mnohé další.

• kanban – jistě jste se s touto původně japonskou metodou řízení kvality setkali. Dnes se využívá se její typická sloupcová forma nástěnky se sloupci, kde se objekty zavěšují a posouvají zleva doprava dle stavu či fáze, v níž se nacházejí v rámci nějakého procesu. Známou aplikací postavenou na kanbanu je Trello, ale setkáte se s ním i jinde. U nás ve firmě v kanbanu sledujeme nápady na knihy pro vydání (pomocí Airtable) – vlevo jsou sloupce s těmi nejméně vytříděnými a bláznivými nápady, a doprava až ke sloupci Jednáme o vydání se postupně posouvají tituly, které prošly našimi interními recenzemi.
• serendipity (šťastná náhoda) – toto je jeden z mých oblíbených nástrojů pro podporu vzniku „bláznivých nápadů”. Podle odborníků prospívají kreativitě nahodilá a nečekaná setkání v nejširším slova smyslu – setkání lidí, myšlenek, obrazů, podnětů.... Někoho nejvíc inspiruje pestrý intelektuální, kulturní nebo společenský život, jiný potřebuje ponor do samoty v přírodě, kde ožívá jeho obraznost. Já rád experimentuji s generovanou náhodou uvnitř znalostního systému. Chcete-li to také zkusit, předpokladem je vhodným způsobem rozsáhlá databáze vašich poznámek – dostatečně atomických (každá o velikosti myšlenky). Systém za vás pak zařídí na vyžádání randomizaci – nabídne vám tu a tam nějakou vaši historickou náhodnou poznámku či spojitost dle zadaných parametrů. Je to překvapivě překvapivé.
• spaced repetition – efektivní metoda učení (připomínání znalostí) pomocí chytrého algoritmu, v němž konkrétní otázky dostáváme jen tak často, jak je potřeba, prostě včas – na základě toho, jak snadno či obtížně se nám znalost dané věci vybavuje; nutno říct, že SR si na nedostatek popularity (ani vedle myšlenkových map) nemůže moc stěžovat – existuje spousta aplikací, které vám poskytnou propracovaný SR algoritmus (začalo to u appky SuperMemo Piotra Wozniaka, dnes je populární RemNote, Anki, Readwise, ...). Vynikající článek o silných i slabých stránkách metody najdete na blogu Gwern Branwen. Také mohu doporučit sledování blogu Andyho Matuschaka.
• sokratovské dotazování – sokratovské dotazování je metoda pomáhající zjistit základní principy pomocí strukturovaných dotazů; můžeme ji rozvíjet i sami se sebou nebo v dialogu. Mezi tyto otázky patří: 1) Proč si to myslíš? Co přesně si myslíš? 2) Jak víš, že je to pravda? Co kdybych si myslel opak? 3) Jaké máš důkazy? Zdroje? 4) Co si myslí ostatní? Jak si můžu být jistý, že se nemýlím? 5) Co když se mýlím? Jaké jsou následky, pokud bych se mýlil? 6) Zpátky na začátek: Proč jsem si to myslel? Měl jsem pravdu? Co si můžu odnést z celého procesu uvažování?
• metoda pěti proč má podobně jako kanban kořeny v Toyotě a pro změnu vychází z chování dětí – snaží se o pochopení, odkud bereme jistotu svých předpokladů (příčina – následek). Pokud po pětinásobném položení otázky proč dojdeme k výroku či vyvratitelnému faktu, možná jsme narazili na základní princip (stejně jako u sokratovského dotazování i zde můžete použít výše zmíněný outliner).
• vyjasnění kruhu kompetence – je to způsob, jak si ujasnit, co vím a co nevím, a vyhnout se přehnané sebejistotě vedoucí k chybám. Ne každý je ochoten to udělat: překážkou je nám ego. Ocitneme-li se zcela mimo okruh kompetence, musíme: 1) zmapovat trochu terén, ale nepropadnout jistotě, 2) najít někoho s kompetencí v oblasti a klást detailní a promyšlené otázky – a nezapomenout ověřit rozsah kruhu kompetence na jeho straně a přizpůsobit se, 3) zkusit odvodit principy v dané oblasti a nechat se jimi navigovat. Použít lze myšlenkovou mapu, grafová či grafická aplikace, nebo papír.

• myšlení za roh, aneb second order thinking – tohle je hodně dobré při promýšlení různých plánů – namísto toho, abyste skončili v prvním kroku (plánování), jdete dál a kladete si otázku „A co potom? Co se stane pak?“ Zde lze využít jak outliner, tak například kanban či další vizualizační nástroje.
• myšlenkový experiment – úžasný nástroj pro zkoumání podstaty věcí – zapojujeme u něj nejen představivost, ale i přesnější, vědecké postupy, tam kde je to možné. Můžeme kombinovat s výše zmíněným „myšlením za roh”.
• zettelkasting – komplexní systém pro správu osobních poznámek a znalostí – čtenářům zde asi nemusím představovat, kdyžtak doporučuji druhou část mého článku Jak méně číst, blog Elišky Šestákové a také knihu Jak si dělat chytré poznámky Sönka Ahrense. Společným prvkem poznámek zettelkasen je jejich grafové propojení a snaha vyhnout se tradiční hierarchické stromové struktuře. Zettelkasten je náročnější na údržbu, ale jeho přínosy pro tvůrce mohou být obrovské.
• red-teaming – původně armádní metoda vhodná zejména v týmu; funguje tak, že si prostě vytvoříte vnitřního oponenta (tým či jednu osobu), jejímž úkolem je zpochybnit či rozsekat váš plán, nápad či projekt ještě předtím, než to udělá konkurence; používáme, ale pořád ne dost často.

Další zdroje tipů na myšlenkové postupy a mentální modely:

• 100metod brněnského KISKu
• pěkná a rozšiřující se sada nástrojů Untools
• vynikající blog Farnam Street bývalého pracovníka tajných služeb Shanea Parrishe
• knížky Myšlení, rychlé a pomalé a Šum Daniela Kahnemana, Chystáte se udělat strašnou chybu Olivera Sibonyho, vynikající a zábavné Algoritmy pro život Briana Christiana a Tom Griffithse, nádherně pojaté Mental Models Vol. 1-x Shanea Parrishe a další.

Jak vidíte, možnosti myšlenkového mapování, modelování či vizuální práce s informacemi jsou mnohem bohatší než je to, co nám představuje populární koncept. Výše jsem uvedl jen pár nástrojů, které vědomě či aktivně sám používám, o jiných nevyzkoušených si netroufám psát, přestože jsou často ověřené praxí. Nemám tedy nic proti myšlenkovým mapám jako takovým: jen je mi líto, že víc lidí nepoužívá další skvělé nástroje. Třeba vám tato úvaha a přehled byly inspirací.

Jaké používáte vy? Podělte se níže pod článkem v diskusi. ⤵