🩳 Spreadshit v roce 2026

Můj první tabulkový „procesor” byl SuperCalc v MS-DOSu. Neměl moc funkcí a fungoval bez myši v textovém režimu; myši ještě nebyly. To, k čemu dodnes většina nás používá Excel, ale uměl: vytvořit tabulku a sečítat řádky či sloupce!

Dalo by se čekat, že od roku 1980 jsme se jako lidstvo posunuli o několik řád(k)ů výše. Je tomu tak? Ani náhodou.

Pokaždé, když otevřu moderní tabulkový software*, a vyplňuju pár buněk (třeba) kvůli jejich sečtení, má svalová paměť narazí. Něco tak intuitivního a mimořádně užitečného, co uměl SuperCalc, dodnes žádný neumí. Vždy si na praotce spreadsheetů vzpomenu a současně nepřestávám napjatě čekat, až se výrobci přestanou vrtat v kloace (je to, co mají loga Claude či chatGPT představovat, že?) a udělají jedno správné prouživatelské rozhodnutí.

O čem je řeč? Udělejte následující experiment:

• otevřete tabulku ve svém oblíbeném tabulkovém nástroji, 
• vyplňte buňku číslem či textem
• a stiskněte Enter – obsah se vloží a kurzor se posune o řádek dolů, abyste mohli rovnou vyplňovat další. 

Chytré! Chytré? Pouze v případě, že vyplňujete po řádcích shora dolů.

Ale co když chcete vyplňovat místo řádků sloupce zleva doprava či dokonce naopak? Dělám střídavě to i ono. A tady v roce 2026 prohráváme kontumačně. Musíte si dát pozor, abyste Enter nestiskli, protože pak budete nuceni stisknout šipku nahoru (↑) a doprava (→) kvůli přesunu vpravo od pole, kde jste začali. Enter posouvá kurzor vždy dolů. Samozřejmě, mohli jste rovnou použít namísto Enteru šipku doprava →, ale není to ergonomické a při příštím vyplňování zapomenete a stejně zmáčknete Enter. Protože Enter vládne všem, je to bůžek vkládání; tu klávesu máme přirostlou k mentálnímu úkonu vložení stejně jako nákupní vozík k nakupování. Vyplňování sloupců tabulky klávesnicí dnes proto připomíná řízení vozíku, kterému se jedno kolečko seká.

Jak to vyřešil SuperCalc? Geniálně!

V SuperCalcu použili mozek a vymysleli geniální řešení: Enter posouval focus políčka vždy ve směru posledního posunu provedeného šipkami. Pokud jste tedy začali vyplněním buňky, potvrdili pomocí šipky doprava (→), editor si zapamatoval směr a pro další vkládání do sloupců dál stačilo používat Enter. Focus se posouval vždy podle posledního směru (a fungovalo pro všechny směry).

Slovo „návykové“ je pro toto chování slabé, což dokazuje fakt, že si postup můj mozek a prsty pamatují přes 30 let.

Pokud vám to přijde jako drobnost, která nestojí za řeč, doporučuju to vyzkoušet v emulátoru SuperCalcu. Ano, SuperCalc si můžete vyzkoušet v plné verzi a zdarma! Počkejte, až se systém MS-DOS nastartuje a pak zadejte sc a stiskněte Enter, abyste aplikaci spustili.

Pozor: protože máte asi aktivní českou klávesnici, budete mít problém do buněk zadávat čísla schovaná pod řadou ěščřž.... Vkládejte do buněk proto nyní namísto čísel texty tak, že napíšete horní uvozovky a pokračujete písmeny. Pak potvrďte pomocí Enter. A znovu. Pak se vraťte na původní buňku a použijte šipku →. Poté vložte další text a finálně stiskněte Enter.

Kurzor se bude po Enteru posouvat posledním směrem, ušetříte si nepohodlné přejíždění po buňkách (či v současnosti klikání myší).

Přitom taková blbost. Anebo ne?

Za čtyři desetiletí se nikdo z vývojářů tabulkových procesorů nepodíval pod ruce svým uživatelům.

Namísto chytrých řešení jsme dostávali nové funkce a ikony pod heslem „zlepšování uživatelské zkušenosti”. Nikdo z Applu, Googlu ap. nepátral po tom, jak vkládáme čísla a texty do řádků a sloupců. Jak konkrétně děláme jednu z nejčastějších činností v jejich aplikacích. 

Kdyby to udělali, zjistili by, že nám tato naprosto primární operace drhne, zdržujeme se jí, klikáme, tápeme kurzorem, děláme kroky navíc. (A neříkejte, že nezadáváte data do tabulky políčko po políčku poklikáním myší) .

Pokud o tom někdo někdy zapřemýšlel, tak nedbal. Anebo dbal, ale nebavilo ho si prosadit svou. Možná i proto, že jej práce nebavila tak, jako kdysi inženýry z firmy Sorcim, jejichž manuál k SuperCalcu je dodnes radost číst – stejně jako pro ně nejspíš byla radost aplikaci dotáhnout k dokonalosti.

Myšlení ale bolelo tehdy a bolí i teď a z vnějšího pohledu občas vypadá jako nicnedělání. Nejlepší zlepšováky neobsahují „více”, nýbrž „méně”. I textům knih a receptům na dort nejvíc pomáhá škrtání, ne přidávání. Inovace je v jádru posun od složitého k prostému. Chytrý nástroj nám tiše a mocně slouží, když jej potřebujeme, ale jinak nám má jít z cesty a nebránit v růstu.

Programování není jen kód. Software nejsou jen fíčury.
– Adrian Smith

Jako autor, nakladatel i minivývojář si proto uvědomuju, jak moc mě baví přemýšlet nad každodenní lidskou zkušeností a potřebami lidí do detailu a hloubky. I když to není hned zpeněžitelné a miliardový startup z toho nebude, největší radost mám z nápadů jako je právě ten dnes představený. Na druhé straně, cesta k úspěchu skrze „víc řádků, víc textů, víc produktů a to celé co nejrychleji” není nic pro mě.

Dodatek: se startupem Sorcim (pozpátku Micros) a celým SuperCalcem to dopadlo docela siliconvalleycky. Po velkých úspěších v prvních letech jej v inovacích a marketingu předběhl Lotus 1-2-3 a aplikace byla nakonec koupena gigantem Computer Associates, v níž se rozpustila i se svým geniálním nápadem po splasknutí PC bubliny v roce 1984.

^* Tabulkové procesory dneška

(Žádný z nich neumí chytře vkládat dle vzoru SuperCalcu)

• Excel (král)
• Google Sheets (královna)
• Proton Sheets (definitivně nejbezpečnější)
• Airtable (více databáze)
• Rows (začínal skvěle jako parádní rychlá appka, dnes samé AI)