Tento blog je důkazem, jak moc mám rád různé digitální vymoženosti. Nejen, že šikovné technologie dokážou život zpříjemnit či (tu a tam trochu komplikovaně) zjednodušit – mnohé z nich nás dokonce pomáhají uzdravovat či zdravotním potížím porozumět a předcházet. Technologie samotné nejsou apriori ani špatné ani dobré (výjimka s názvem atomovka potvrzuje pravidlo) – takovými se stávají až v našich rukách.

Všechno má dva konce. Poslední roky s narůstající ostražitostí pozoruju, jak je snadné opustit realitu a zůstat viset kdesi v síti. Ztratit kontakt s fyzickým světem. Tipuju, že se na displej usmívám denně skoro stejně tak dlouho jako na zbytek okolního světa. A nejde jen o dívání se: ty věci si vás najdou samy, i když máte oči zavřené. Loni na jaře jsem zapomněl vypnout sdílení na meteostanici Netatmo, takže se na mém twitteru automaticky zveřejňovala každá prudká změna teploty a koncentrace CO2, k níž došlo v naší ložnici… Nejlepší pořad pro děti, co mé děti tu a tam sledují, se jmenuje Wifina. (Mimochodem, ve vtipu v Mateřídoušce Pepíček píše domů zážitky z tábora: „Nemám problém se stezkou odvahy, ale úplně mě vyděsilo, že tu není wifi.“) Jedno světlo v kuchyni a druhé v obýváku se nám zbarvuje podle potřeby a ovládá se mobilem. Když mě napadne báseň, vymazlím ji do skla mobilu a odesílám „nahoru“, kamsi do cloudu. (Lidé na otázku „Věříte v existenci boha?“ dost často odpovídají „To přímo ne, ale na něco mezi nebem a zemí“. Neznamená to dnes už náhodou, že věří… v Cloud?) Svůj Retina iMac vyloženě miluju a občas se přistihnu, jak jen pozoruju pixely na displeji (které nejsou vidět, samozřejmě). Každý list papíru, který mi okamžitě neprokáže platný důvod své další fyzické existence, okamžitě skenuji, skartuji a posílám do oblak, a tak bych mohl pokračovat. Žiju jednou nohou v hliníku, druhou v luftu, a to se týká i toho nejdůležitějšího: mé agendy.

Organizuji sebe sama V3.0

Jako (od)chovanec Allenova Getting Things Done už přes sedm let používám mnoho postupů z metody GTD. Podobně jako mnozí z vás jsem prošel několika fázemi vztahu k metodě GTD: od slepého následování přes kolaps, herezi, vystřízlivění, zamítnutí až k opětovnému kritickému nasazení a kombinaci s jinými přístupy, což trvá dodnes. Podstatné ale je, že celý svůj systém jsem do minulého týdne udržoval tam nahoře (se základními digitálními kameny v podobě OmniFocusu a Evernote), protože mi to přišlo praktické.

Jenže jaktože jsem byl pořád ve stresu z toho, kolik věcí nestíhám? Jaktože mé seznamy narůstaly a jen čert aby se v nich vyznal? Infikován vánoční meditativní náladou jsem si proto důkladně zakontemploval nad tím, jak sám sebe organizuji.

Blbě! Zkazily mě túdú-appky!

A obratem jsem se rozhodl vrátit se se svou agendou k papíru. Ne, neopustím Evernote pro archivaci, ale od Nového roku svěřuji papíru jádro svého systému: kalendář, plánování a vedení úkolů i projektů. Tyto základní prvky osobní agendy jsou totiž z velké části důvodem, proč tak často držím v ruce mobil, tablet či šmudlám něco na počítači. Došlo mi, že pokud chci vyskočit z kruhu, musím změnit právě jádro systému. A taky, že čím častěji pracuji s hliníkem, plastem a cloudem (jakkoli na ně v mnohém spoléhám), tím nutkavěji toužím žmoulat papír a tužku.

Trochu se mi klepou kolena, ale moc se těším. Nový systém, který zavádím, je kombinací více přístupů a stručně jej popíšu v závěru článku. Nejdřív však vysvětlím své důvody skepse k túdú-appkám, která ve mě už delší dobu zrála, a která podpořila mé rozhodnutí.

Túdú-appky jsou zastaralé

  1. Poslední roky mi čím dál tím víc vadí, že softwarové úkolovníky pracují výhradně s úkoly a seznamy (či seznamy seznamů) úkolů; úkoly sice mohou mít spoustu parametrů, dokonce k nim lze někdy přiložit obrázek, ale když si otevřete appku, váš dnešek se v nich včerejšku podobá jako hadí vejce vejci, což je demotivující a deinspirující. Tak nějak jsem čekal, že to někdo jako OmniGroup konečně hackne, ale ... zatím ani náhodou.
  2. Podrobněji: světově nejoblíbenější túdú-aplikace a systémy pro vedení agendy (Things, 2Do, OmniFocus, The HitList a v podstatě všechny ostatní) v drtivé většině stále opomíjejí důležitost vizuálního rozměru informace, úkol redukují na jednořádkovou „databázovou položku“, celodenní agendu na seznam a denní plán na přísně ortogonální tabulku – nechápu, jak je toto možné, ale je to tak (že by to bylo tím, že většina tvůrců těchto appek jsou ajťáci zvyklí myslet právě „databázově“, nebo za všechno může David Allen?).
    Copak takhle hranatě a jednotvárně někdo z vás v duchu „vidí“ svůj den a své úkoly? Já tedy ne. Můj den a týden v mé hlavě jsou „věci“, jsou to taky kopečky, bubliny, dolíky, spojnice, překážky a majáčky, které vidím někdy barevně, někdy šedě, někdy zamlžené, jindy bolestivě ostře a abych se zorientoval, potřebuji nějaké zjednodušení – pouhý seznam je však až příliš chudý. Ano, existují aplikace jako třeba Curio, obecně appky pro tvorbu myšlenkových map či schémat, pomáhající vizualizovat naše myšlenky a plány (zastřešované také appkami typu OneNote/Evernote, do nichž lze vkládat a anotovat obrázky) – jenže jejich funkce umožňující systematické vedení agendy jsou chabé či komplikované.
  3. A když už jsme u plánování, žádná appka nenabízí moc komfortu pro plánování dne (či týdne); přitom dobré promyšlení, rozvržení a vizuální naskicování toho, co se zvoleném časovém intervalu chystáme udělat a v jakém pořadí (a co zabere reálně kolik času), je základem úspěchu. (Zde souhlasím s Allenem, že samotný kalendář se na to nehodí: ten by měl obsahovat jen pevná data typu schůzky).
    Jediné, co v túdú-aplikacích dnes můžete udělat pro své plánování, je v seznamu zvaném Dnes přehazovat túdúčka do druhého dne, obvykle nějakým hodně složitým způsobem (například ruční změnou data), mnohdy je v rámci „seznamu Dnes“ nemůžete ani manuálně seřadit, dát jim individuálně různou barvu, velikost (úkol typu „domluvit výměnu pneu“ je v seznamu vizuálně stejně rozsáhlý jako „dopsat poslední kapitolu“), jiný font, přiřadit ilustraci viditelnou v přehledu, šipku spojující je s jinou částí projektu, apod.
  4. Další nesmyslnou slabinou túdú-appek je nemožnost vizuální agregace krátkých úkolů v rámci denního plánu například podle délky trvání a jednoduchosti. Typicky: pět krátkých telefonátů, které dohromady trvají 30 minut, je rozházeno v seznamu „Dnes“ na různá místa. Když je dáte pod sebe, je to pět řádků, které v seznamu zabírají pětkrát víc místa (= opticky tedy času) jako jeden jediný další úkol s názvem „dodělat vyúčtování“, jehož reálná časová i psychická náročnost je třeba desetinásobně větší než všechny telefonáty dohromady. Co takhle přimět uživatele se ráno zamyslet, poradit mu sloučení pěti telefonátů do jednoho vizuálně menšího „balíčku“, zatímco z „vyúčtování“ udělat adekvátní knedlík přes půlku seznamu? Ne, ani náhodou. Seznam je seznam, tak sklapni, BFU.
  5. Túdú-appky taky nepočítají moc s tím, že byste si chtěli dělat i neúkolové, zábavné a žurnálové poznámky k průběhu dne či vkládat skici a ilustrace jen tak. V podstatě vás vedou ke striktnímu oddělení úkolů od pocitů a reminiscencí: to odporuje lidské podstatě. Možná, že necítíte potřebu do úkolů čmárat nesmysly, já v tomto případě ano. I agenda může být zábavná, do jisté míry kreativní a kromě toho, vizuální informace se lépe zpracovává a pamatuje.
  6. Checklisty. Víte, že checklisty, jednoduché, recyklovatelné odškrtávací seznamy zachraňují životy, nervy a peníze v napjatých či kritických situacích (v nemocnicích jejich zavedení snižuje úmrtnost na pooperační komplikace)? V Melvilovi máme např. checklist „Kontrola obálky před tiskem“ obsahující asi 20 položek: dokud jej neodškrtáme, obálka nesmí do tisku. Zavedli jsme jej proto, že ve stresu těsně před tiskem obálky jsme často zapomínali zkontrolovat zdánlivě zřejmé věci (čárkový kód, směr otočení textu na hřbetu apod.). Od doby, kdy je používáme, se nám to nestalo. Také před důležitou cestou je fajn použít checklist, aby se nezapomnělo nic důležitého atd. Zde slavné túdú-appky opět většinou selhávají (co znám, tak kromě 2Do): pokud totiž chcete udělat skutečný checklist pro opakované použití (tedy seznam zachovat neodškrtaný i po odškrtání), je to trochu jako škrabání se na levém uchu pravou rukou. Přitom se zdá, že mnohé túdú-appky se vlastně původně vyvinuly právě z checklistů. Paradoxní.
  7. Co také nechápu: žádná túdú-appka (ani slavný a předražený OF) nemá chytrou nápovědu, která by vás upozornila na různé nešvary podle toho, jak blbě si agendu vedete (moc úkolů na den, časté přiřazování a následné porušování „due dates“, nedá vám návrhy na změnu intervalu review podle toho, jak jej opravdu děláte – tyto a mnohé další typické zlozvyky jsou snadno algoritmicky zjistitelné a cloudové platformy navíc poskytují možnost zjišťování obecných vzorců chování uživatelů – i bez nahlížení do samotných úkolů). O produktivitě, seznamech a vedení agendy jsou stovky knih a blogů, ale programátoři túdú-appek nějak zaspali dobu; jejich největším triumfem je slavnostní přidání synchronizace, reminderů či notifikace podle místa. Bravo!
  8. Túdú-appky přitom ale v uživateli vlastně vytvářejí pocit, že za něj rozhodnou, nebo že mu přinejmenším usnadní rozhodování = že úkol načasují, přiřadí správné priority, pořadí apod. Jenže dobře to sami znáte: každé ráno sedíte nad úkoly přelitými z předchozího dne, sloučenými s těmi „naplánovanými“ na dnešek, a nevíte, kde začít. Všechny vypadají stejně… Appka, která jen vychrlila seznam věcí, které jste si sami naplánovali jindy, dříve, kdy jste nějak (blbě) odhadli budoucí priority a možnosti, vám nyní vůbec nepomůže, naopak vás vyděsí, zmate a vy zíráním na svítící a vždy „tekutý“, amorfní seznam akorát ztratíte přehled o tom, co je opravdu potřeba udělat.
  9. S předchozím souvisí problém, který mě donedávna frustroval nejvíc: GTD v kombu s túdú-appkou (např. OmniFocusem) člověka nabádá zaznamenat si skutečně všechno, každou blbost, a protože moje hlava je doslova generátor blbostí, je i můj Inbox v OmniFocusu těchto blbostí stále plný. Následně jsem vizuálně superčistou appkou nucen tyto blbosti třídit do seznamů (jinak by vypadala špinavě a neplnila svůj účel, že), čímž se ale zanořené seznamy neustále rozrůstají, schované v podsložkách a podprojektech typu Někdy/možná, @Čistá hlava ap., kde ale vinou konstrukční vady túdú-appek popsané v bodě 2 vypadají blbosti stejně důležitě jako opravdu DŮLEŽITÉ VĚCI, respektive mají velký sklon se tvářit rovnou jako úkoly, konkrétně „nedokončené úkoly“. Jasně, k filtraci má sloužit review a disciplína. Jenže každé review se pak pro mě stává vyčerpávajícím procesem, vysávajícím kognitivní kapacitu mozku a vedoucím k rozhodovací paralýze ještě předtím, než se člověk vůbec dostane ke skutečným rozhodnutím. Což vede k tomu, že pak review nedělám, abych se moc netrápil, čímž vzniká dlouhodobý pocit, že ve sklepech mého systému hnije spousta mrtvol a já jsem jedna z nich. Máte to taky tak, nebo jsem úplný magor?

Takže abych to shrnul: možná se k digitálu někdy vrátím, ale nebude to dřív, než parta programátorská pohne zadkem a udělá systém, který bude dostatečně respektovat květnatost i slabiny naší schopnosti organizovat sebe sama – appku, která nabídne víc, než papír.

Protože věci, které si zapíšete či zakreslíte perem/tužkou na papír, vypadají z podstaty mnohem různoroději: nenutí vás k nějakému konkrétnímu typu ztvárnění, mohou být ukládány různou velikostí písma, různými barvami, mohou být doprovázeny obrázkem, grafem, skicou, mapou. Baví vás a vedou k optimalizaci a přemýšlení. Navíc s naším rukopisem ukládají i otisk chvíle, nesou emoce, jsou deníkem – promítá se do nich i typ nástroje, který jste použili, i způsob, jimž jste jej pořídili, a samozřejmě též charakter papíru, na který píšete.

IMG_5540

Vyplouvám vstříc dálavám na papírové loďce

  1. Ježíšek[1] se plácnul přes svou buclatou kapsu a přinesl mi Midori Traveller’s Notebook[2], čímž bylo dílo zkázy dokonáno. Myslel jsem si, že mám rád Moleskiny, ale Midoriho mám od první vteřiny ještě radši. Je to stručně řečeno kus kůže a systém gumiček, kterým do ní přiděláte a zabalíte různé druhy sešitů či kapes.
  2. Samotné srdce mé nové agendy nyní bije jako zamlada díky lehké modifikaci Bullet Journalu Rydera Carrolla. Elegance Bullet Journalu (BJ) mě zaujala asi už před rokem, ale připadalo mi, že na mé desítky aktivních projektů a stovky úkolů nebude stačit, že je jen pro studenty :) (Jenže, jak už jsem naznačil, nebyly to vždy „úkoly“, co jsem si zapisoval. Byly to frustrující seznamy úkolových zombies.).
  3. Bullet Journal se také točí kolem seznamů („topics“), které jsem výše kritizoval jako svazující. Jenže svazujícími jsou jen tehdy, pokud jsou jediným dostupným pohledem na vaši agendu. V BJ je seznam (nebo spíše pojmenovaný souhrn řádků textu pod sebou) jen jedním aspektem systému, byť důležitým a organizujícím: do Journalu můžete navíc mindmapovat, todo-todayovat, skečnoutovat, kravinovat a vše pořád pěkně drží pohromadě. Ve skutečnosti jde o „šíleně jednoduchý“, až na asi pět pravidel totálně otevřený systém, který nebrání kreativitě (ani krávotytidě). Jeho základní premisu lze shrnout asi takto: pište a kreslete si vše důležité i nedůležité jak to přijde, příležitostně seskupujte věci do témat (seznamy), vše ložte na stránky sešitu stále dál za sebe, a udržujte si jednoduchý kalendář a rejstřík, abyste se v tom snáze vyznali (seznamy se někdy rozdělí na více stránek). Když zagooglujete, zjisíte, že uživatelé o BJ píšou: „nečekal jsem to, ale funguje to!“ Mluví mi z duše.
  4. Bullet Journal obsahuje i kalendář, a teď si držte klobouky, je to kalendář, který si každý týden/měsíc/rok sami nakreslíte (či napíšete). Ano, dochází k duplicitám a občasnému přepisování z místa na místo, což ale vede k tomu, že danou věc vždy skutečně uvidíte v celém kontextu. Není to nádhera, mít chvíli čas zamyslet se nad úkolem, mít čas uchopit jej? (mmch: já si autorem navrhovaný kalendář trochu upravil podle nápadu z jiného blogu).
  5. Půvab Bullet Journalu je právě v tom, že psaní rukou jde pomalu, výsledek nejde většinou smazat a některé věci musíte občas přepisovat a zamyslet se nad nimi: tím, že to za vás systém neudělá sám, že jste nuceni denně optimalizovat, jste vedeni k úspornosti a odstupu – takže si věci píšete stručně, přitom výstižně. Review je zčásti zabudováno do celého procesu, a nevyžaduje nějakou externí sílu a disciplínu. Navíc je pohled na pestrý a různorodý proud počmáraných stránek mnohem zábavnější, než klikání seznamem či kalendářem.
  6. Díky číslování stránek, Obsahu (Index) a využití „hypertextových“ odkazů na stránky z jednotlivých položek pak sešit funguje vlastně jako klasická kniha s Obsahem a křížovými odkazy. Jako ruční HTML, akorát si moc nepoklikáte, no.
  7. Moc se mi líbí také to, že plánovaný den předem není ohraničen přesným rozsahem a vyhrazenou plochou či formátem – jeden „den“ se může s obrázky táhnout přes více stran, mohou to být dva řádky, anebo naopak být úplně vynechán. Jeden den si můžete naplánovat pomocí skvělého TODO-TODAY, jiný zase pomocí klasického kalendářového pohledu hodinu po hodině (mmch Petr Ludwig svůj systém používá denně a je krása vidět tu jednoduchost a vysokou užitnou hodnotu v praxi – mě by ale každodenní výhradní plánování tímto způsobem svazovalo podobně jako mě svazuje výhradní použití seznamů). V BJ si prostě můžete dělat co chcete, a přitom mají věci stále jasný řád.
  8. Co fulltextové vyhledávání? Co kontexty? Synchronizace, všudypřítomnost, jednoduchá dostupnost? Inbox? Co Inbox, Tomáši!?
    • Vyhledávání: Obsah (Index) na samém začátku BJ a celkově jednoduchý systém, stručné popisy položek, věci vždy na stejné stránce, trvale na svém místě, důležité úkoly velkým písmem atd. – to všechno jsou prvky, které umožní rychle najít, co potřebujete. Bez CMD-F se zatím obejdu, nahrazuje jej listování/šustění.
    • Kontexty: zde zatím nevím, zda je budu vůbec časem potřebovat; spontánně jsem kontexty nepoužíval ani dříve, trochu jsem se do jejich užití občas nutil. Snad jedinými dvěma užitečnými kontexty byly @město (nákupy a pochůzky), nebo @Vítek (kolega), což nyní experimentálně řeším tím, že v Journalu kontext napíšu s výrazným zavináčem a kontext podtrhnu, takže hledání je opět snadné. Uvidíme, až se můj BJ trochu rozroste, ale nevidím v tom zásadní problém.
    • Všudypřítomnost a sync: sešit s Journalem a dalšími sešity na skicování a kreslení chci nosit sebou, kde to jen půjde. Pokud to nepůjde a vyrazím do terénu bez něj, udělám jednoduchou věc (už jsem to za týden vyzkoušel několikrát): ofotím si stránku, kde mám dnešní agendu (nebo třeba nákupní seznam), do Evernote. Evernote navíc umožňuje do takto ofoceného obrázku čmárat a škrtat, takže část vizuální funkcionality si beru sebou. Po návratu vše přenesu zpět. Je to práce na 30 vteřin a opět: je to důležitý a velice uspokojivý proces.
    • Inbox: kam psát nápady, které člověka napadnou, když u sebe nemá Journal? Nápodobně jako výše. Vytvořil jsem si v Evernote poznámku s názvem „Papírový inbox“ (trochu zavádějící, tak ji časem asi přejmenuji), do níž v případě potřeby napíšu řádek po řádku, co je potřeba, a později přepíšu do Journalu. Evernote je pro mě tak jako tak velký archiv a „kanál“ (někdy odpadní) na různé vstupy. Mám pocit úlevy, protože jsem vyřadil jeden digitální mezičlánek (OF) a žádný nový (digitální) nepřibyl. Udělal jsem si pro iPhone/iPad šikovné makro pomocí aplikace Workflow, kterým jsem nahradil ikonu OmniFocusu v docku. Po tapnutí na ikonku jsem textovým dialogem dotázán na vložení textu – a tento je pak přidán na konec poznámky „Papírový inbox“ v Evernote (vypadá to takto).
  9. Co s takovým systémem dostává člověk navíc? To samozřejmě znají všichni, kteří jsou zvyklí na všechny možné Filofaxy a systémové pořadače (které mě na rozdíl od Midoriho vždy děsily svou „manažerskostí“). Navíc je tu možnost ukládání menších fyzických věcí, lístků, bankovek, vizitek, žvýkaček, čtyřlístků (?) a vůbec vlepení osobních artefaktů, které vám připomínají, že nejste stroje, ale lidi.

A to je celé.

IMG_5543

Doufám, že jsem vás nevyděsil. Doufám, že jsem vám nezkazil radost z vánočního nákupu „konečně definitivně nejlepší túdú-appky“. A vůbec: doufám, že jsem vás neodradil od GTD! Má adaptace Bullet Journalu[3] spoléhá na pár dobrých GTD rutin a postupů, bez nichž by to nefungovalo (např. obecná chytrá práce s více inboxy, dvouminutové pravidlo, obecný přístup k review a kalendáři, redukované kontexty ap.). Akorát je v ní víc čmárání, kreativity a méně striktnosti. Ostatně, GTD bylo původně papírovým systémem…

Berte to tak, že jsem na začátku experimentu a možná skutečně skončím ve sklepě se svými mrtvolami. Je to pokus, prováděný na „živých datech“, nejde ho provádět v laboratoři. Za pár týdnů se rád podělím o své zkušenosti.

A co myslíte vy? Jedete sami už delší dobu nově v papíru? Nebo používáte přímo Bullet Journal? Nebo jsem jen jeden z těch, co objevili Ameriku, a nestojí to za komentář, protože na stromech už přece zase sedíte všichni?


Tip: odebírejte můj lifehackletter a dozvíte se vždy ještě něco navíc. Registrace: vpravo nahoře na stránce stačí zadat email. Kdykoli se můžete odhlásit. Zásadně nespamuju. Ukázky toho, co obdržíte: první, druhá.


  1. Já. ↩︎

  2. Oficiální stránky Midori: http://www.midori-japan.co.jp/tr/english/. Já jsem k velké spokojenosti nakoupil u DenimHeads.cz. ↩︎

  3. Mimochodem, autor úspěčně vybral finance na projekt Bullet Journalu na Kickstarteru ↩︎